Wooden Chisel blog: března 2018

Minulý rok jsem zkoušel párkrát napařovat a ohýbat dřevo, ale velký úspěch jsem neměl. Hlavní viník byla předpokládám pásnice, kterou jsem již vytvořil a čeká na test. Více o pásnici zde [pásnice pro ohýbání dřeva]. Pásnice je jedna věc, ale i napařovací "kotel" (pokud svou rouru od okapu takto mohu nazvat :)), nebyl žádná sláva.

Na chalupě jsem našel krásnou nerezovou trubku (nejspíš ji měl minulý majitel připravenou na komín) a hned jsem věděl, že z ní bude skvělý kotel. Trubka je dlouhá 150 cm a průměr je asi 22 cm. Do okapové roury se mi stěží vešlo prkýnko široké 10cm, tady budu moct napařovat cokoli (možná ne cokoli, ale rozhodně víc, než budu následně schopen ohnout :)). Rouru potřebuji nejdříve dát na nějaký stojan, následně obě strany uzavřít, aby pára neunikala a vytvořit otvor pro přívod horké páry.

Stůl pro kotel jsem se rozhodl udělat jednoduchý a využít k tomu nepotřebné nohy z Ikea, které se k němu nostalgicky hodí - jsou ze slepených ohnutých pásů dřeva. Z KVH hranolu 40x100 mm jsem nařezal dva 30cm dlouhé kusy, k těm se přišroubují nohy a 100cm středový kus pro jejich spojení. Pro spojení jsem využil frézku na kolíkové otvory Festool Domino DF500. Pracuje se s tím skvěle, i když pár maličkostí mě trochu zamrzelo (více někdy příště). Pro upevnění materiálu na stole při frézování jsem použil moje nové rychloupinací svěrky. Spoje jsem provedl čtyřmi 8mm kolíky. Aby se trubka ze stolu nezkutálela na zem, vyřízl jsem ještě (ze stejného materiálu) zarážky. Do zarážky jsem přilepil 8mm Festool kolík a do stolu jsem vyfrézoval delší otvor, abych později mohl zarážky přisunout co nejtěsněji k trubce. Původně jsem si myslel, že to přilepím, ale dnes mám pocit, že to ani není potřeba. Nakonec stačí pouze přišroubovat Ikea nohy a stůl stojí. Trubka na něm je stabilní a i to nevypadá věru zle :).

Uzávěry obou konců kotle

Čím trubku z obou stran uzavřít bylo trochu dilema, ale nakonec jsem se rozhodl vytvořit víčka pouze ze dřeva. Pokud s tím bude problém, tak to později předělám. Nejprve jsem si představoval, že vyříznu z OSB desky kónický špunt (je to OSB třídy 3, takže do vlhkého prostředí, jen si nejsem jistý, zda toto už není moc vlhké prostředí :)). Vyřízl jsem na pásové pile kolo o průměru 23cm, při sklonu 15°. Výsledek byl takový, že i když to mělo správnou velikost, tak jsem si moc neuměl představit, jak to utěsním a přidělám k trubce. Proto jsem toto kolo zmenšil, aby se vešlo dovnitř do trubky a uřízl jsem ještě jedno větší kolo z vodovzdorné překližky (9mm) a obě kola slepil k sobě. K jednomu víku jsem přidělal madlo a do druhého víka jsem vyvrtal dva otvory pro vstup páry a pro teploměr. Otvor pro hadici s párou jsem vytvořil co nejníže, protože očekávám, že tímto otvorem, kromě páry, bude také odtékat sražená voda zpět do nádoby s vodou. Teploměr jsem přidělal na stranu, aby na něj přímo nefoukala horká pára, uvidím, jak správně bude měřit.

Pak přišlo na řadu těsnění. Je potřeba, aby to bylo něco, čemu nevadí vlhkost a teplota okolo 100°C. Zkusil jsem okolo přilepit slabé lano. Při přitisknutí víka se docela rozplácne a snad bude těsnit. Zda bude, nebo nebude uvidím až při ostrých testech :). Pokud těsnit nebude, budu asi muset něco koupit a těsnění přelepit. Víko s přívodem páry je tam na stálo, ale víko v předu je potřeba stále otevírat. Pro přichycení tohoto víka jsem se rozhodl pro zkoušku využít "gumycukového" pavouka.

Propojení kotle s hrncem a první test

Už z minulého "okapového" kotle se mi osvědčil zavařovací hrnec, který stojí na "dvoukoláku". Hrnec s kotlem jsem nejprve propojil hadicí od pračky. Při prvním testu jsem zjistil, že to nebude správná cesta. Hadice od pračky je určena pro nižší teploty a hlavně je moc slabá a dlouhá. Hadicí je totiž potřeba vést jak páru do kotle, tak i sraženou vodu zpět do hrnce - proto je nutné přední nohy kotle trochu podložit, aby voda tekla zpět. V dlouhé zatočené hadici se vytvářela místa plná vody, tam se ucpávala a pára se jen těžko prodrala až do kotle. V této "konfiguraci" se mi kotel podařilo vytopit pouze asi na 30 °C :(.

Hadici jsem se rozhodl vyměnit za silnější, která povede přímo rovně do kotle. Po několika pokusech s koncovkami jsem konečně uspěl. Také jsem musel pokličku hrnce utěsnit, aby pára pokud možno neunikala. Opět jsem použil provaz a následně jsem na pokličku dal závaží. Jelikož venku byla opravdu zima, obalil jsem celý kotel starými kůžemi, aby nechladl tak rychle. Takto jsem byl schopen asi po 40-ti minutách dosáhnout v kotli teploty 100°C. Bylo vidět, že jakmile teplota stoupla, voda už se tolik nesrážela a pára začala unikat předními dvířky. Nejspíš bych je mohl ještě více utěsnit, ale myslím, že to nebude potřeba.

Co jsem při prvním testu napařoval a jak ohýbání dopadlo se dozvíte v příštím díle :).