Hidden workshop vacuum cleaner

Chůdy (nejen) pro děti

O víkendu bylo krásné počasí a já čas trávil jak jinak než na chalupě, povětšinu času jak jinak než ve své dílně. Děti za mnou přišly, zda umím vyrobit chůdy. Asi by byly překvapené, kdybych jim odpověděl "neumím" :).

Našel jsem smrkový hranol 6 x 4 cm, dlouhý 4m - dvoumetrové chůdy, to je dost i pro mě :). Stupátka jsem vyrobil z trojúhelníkového zbytku po vyřezávání zubů ve schodišti. Chvíli jsem přemýšlel, jak umožnit nastavení výšky, aby nebylo nutné používat žádné nářadí - napadlo mě využít frézku na čepy. Do stupátka jsem vyfrézoval (pod úhlem 30°), ve vzdálenosti 10 cm, dva otvory a přilepil bukové čepy. V prvním stupátku jsem díry vyfrézoval opačně :( a musel to záplatovat (dvakrát měř, jednou frézuj). Následně jsem vyvrtal díry do nohou chůd. Díry jsou vyfrézované po pěti centimetrech a i když jsou o trochu širší, než čepy samotné, zasunování stupátek do nohou šlo dost těžko. Navíc je potřeba, aby rozteče jednotlivých děr byly velmi přesné. Proto jsem čepy kousek zkrátil a lehce zbrousil a taky není na škodu zkosit ostrou hranu ve všech otvorech v nohou - dřevo se tam má tendenci odštipovat. 

Chůdy jsem hned zkoušel a za mě dobrý :), bohužel děti měly problém s jejich hmotností a taky s tím, že se jim špatně hranoly 6 x 4 cm držely. Proto jsem ještě dodatečně zeslabil vrchní část chůd na 3,5 cm. Hoblíkem jsem zhobloval hrany a celá držadla zabrousil do kulata. Váha se snížila a chůdy se nyní lépe drží a tedy se na nich i lépe chodí. Už jen vypálit značku a holky mají celé odpoledne o zábavu postaráno :). 

Jak práce postupovala ...

Moje první schody

Stavím dětem na chalupě letní pokoj a bez schodů to nepůjde :). Není to jen pár schodů, je to výšlap do výšky bezmála tří metrů a aby to ještě přidalo na adrenalinu, schodišťová šachta se o další čtyři metry propadá do sklepa. Pád tohoto schodiště by tedy byl dost nepříjemný.  

Nejprve jsem uvažoval o dubovém schodišti, ale od toho mě odradila cena za materiál - přeci jen to nejsou schody v obývacím pokoji. Nakonec jsem se rozhodl pro smrkové KVH hranoly. Pro nosníky (nebo jak se to u schodiště nazývá) jsem koupil hranoly o velikosti 6 x 28 cm a na samotné stupnice 4  x 24 cm. Při počítání a měření jsem se dobral k výsledku, že budu mít 16 schodů o výšce 18cm a délce 23cm. Délka stupnice bude ve výsledku již zmiňovaných 24cm - schod bude o jeden centimetr přesahovat přes okraj.

Měření

Na Pinterestu jsem viděl fígl, jak při překreslování schodů na dřevo, lehce zajistit, že všechny schody budou stejné. Je potřeba na úhelník přidělat zarážky tak, aby kreslený schod odpovídal potřebné velikosti. Já na úhelník přišrouboval velké podložky, aby označený schod byl velký 18 x 23 cm. Pak už jen stačí malovat schod za schodem, vždy přiložit úhelník na okraj předešlého schodu a takto pokračovat až do konce. Při kreslení druhého nosníku jsem si uvědomil, že pokud bych se u každého schodu o 1 milimetr spletl, tak poslední schody mohou být vyšší i o více, než 1 cm. Proto jsem si dodatečně ještě jednotlivé schody na prvním nosníku změřil a snažil se je, na druhém, umístit stejně. To se mi nakonec podařilo.

Vyřezávání jednotlivých schodů

Na vyřezávání jsem použil ponornou pilu Makita a aby byl řez opravdu rovný usadil jsem vždy lištu. Bohužel pila řeže do hloubky asi jen 5 cm a navíc jsem samozřejmě řezal pouze do rohu schod - kde se kotoučem vyřízne pouze kulatá část. Zbytek bylo nutné dořezat ručně. Po několika pokusech se mi nejvíce osvědčila japonská pilka z Lídlu. I když je její čepel mnohem slabší než kotouč, po chvilce jsem bez problému zvládl dořez provést tak, aby schod byl bez zubu. Takto jsem vyřezal všech 30 schodů. První schod jsem seřízl na výšku pouhých 14 cm, aby spolu se stupnicí (na wikipedii jsem našel, že se tomu tak říká), měl výšku požadovaných 18cm.

Úprava prasklin

Všechny hranoly co mám mají několik prasklin. Po vyřezání zubů byly asi čtyři z nich tak popraskané, že jsem měl trochu obavy, zda vydrží. Proto jsem tyto zuby zpevnil. Do prasklin jsem vtlačil lepidlo a navíc jsem do každého zubu vyvrtal dvě díry, kam jsem přilepil bukové týblo. Po zaschnutí jsem týblo seřízl a schod začistil.

Zesílení nosníku

Když jsem hotové nosníky donesl na místo a zlehka "testoval", začal jsem mít trochu pochyby, zda nemůže dojít k prasknutí. Nosník, po vyřezání zubů, má v nejužším místě asi 14cm. Zda je to dostatečné nebo ne nevím, ale já se po pohledu do sklepní propasti rozhodl pro jejich zesílení. Zespodu na každý nosník jsem tedy navíc připevnil KVH 6 x 6 cm hranol. Do hranolu jsem po 30 cm vyfrézoval díry na bukové čepy, vše jsem slepil, stáhl a nakonec ještě prošrouboval několika šrouby. Nosník se viditelně zpevnil a nyní již o něj opravdu strach nemám :).

Umístění nosníků

Nosníky jsou nahoře opřené o stěnu a dole stojí na kamenné podlaze. Aby váha schodiště netlačila na stěnu příliš, přišrouboval jsem na ní lištu (4 x 10 cm) na kterou jsem schodiště "pověsil". Schodiště je nyní jak pověšené na liště, tak se i dotýký stěny, takže předpokládám, že se síla trochu rozloží vícero směry. Dole jsem nosníky zafixoval proti ujetí dopředu a navíc jsem je přišrouboval kam to jen trochu šlo. Jelikož je šachta trochu nestandardní, tak nebylo možné nosníky přišroubovat přímo na zeď. Jeden je 10cm a druhý 15cm ode zdi. 

Jednotlivé schody

Stupnice, jak jsem již říkal, jsem řezal z KVH 4 x 24 cm hranolu. Délka stupnice je přibližně 85 cm - ode zdi ke zdi. Snažil jsem se vybírat takové kusy hranolu, které nejsou prohnuté, popřípadě nemají větší praskliny. Stupnice jsem vždy přivrtal šikmo zezadu v nosníku, aby žádný šroub nebyl vidět. Od začátku jsem chtěl schody uzavřené, zdají se mi čistší, a nic nebude padat šachtou do sklepa. Na čelo stupně jsem použil palubky o tloušťce 2 cm. Seřízl jsem je tak, aby spára vyšla přesně do středu schodu. Dvacetičtyř centimetrová stupnice je už i tak docela malá, a nechtěl jsem ji ještě zmenšovat tím, že bych čelo dával nad stupnici. Proto jsem ho vždy vkládal až za ní a připevnil jsem ho hřebíky - opět skrytě, nic není vidět. Schody vypadají skvěle, vůbec se neprohýbají. Finální barevnou úpravu ještě nemám vymyšlenou, ale určitě se pochlubím :).

Doraz - úhelník k pásové brusce

Každému by se asi někdy hodila hranová bruska, jako například zde od firmy JET. Bohužel na to, jak často bych ji využil, se mi zdá docela drahá. Nedávno jsem si koupil kombinovanou pásovou brusku od uni-max BDS-9A - tehdy ve slevě za přibližně 6300,-. Bruska je fajn, délka horní plochy pásu je asi 50 cm, což mi většinou stačí. Jen tomu chybí nějaký doraz, pomocí kterého bych mohl brousit hranu pod určitým úhlem.

Proto jsem si nastavitelný a jednoduše odstranitelný doraz k této brusce vyrobil sám. Doraz mohu nastavit od úhlu přibližně 45°, přes 90° mírně do záporu. Není uložen rovnoběžně s brousící plochou, ale pod úhlem přibližně 5°. To má výhodu, že pokud broušeným hranolem pohybuji pomalu vpřed a vzad, lehce to simuluje oscilaci u hranové brusky.

Doraz je vyroben z překližky o tloušťce 22mm a k brusce je připevněn pomocí šroubů. K tomu jsem využil otvory se závity, které drží spodní ochranný kryt. Vrchními šrouby se nastavuje náklon a požadovaná výška dorazu.

Zde je několik fotografií mého již hotového a namontovaného dorazu na brusce BDS-9A.

Napařování a ohýbání dřeva

Kotel i pásnice jsou připraveni - tedy čas vše vyzkoušet. Více o kotli zde a o výrobě pásnice zde. Dále jsem vyrobil kopyto o průměru 18 cm, zafixoval ho ke stolu a pustil se do díla. Ohýbané prkno je tlusté 11 mm a široké 10 cm. Napařoval jsem ho v kotli asi 70 minut při teplotě 100°C. Jak ohýbání vypadalo a jak vše dopadlo se můžete podívat na krátkém videu.

Napařovací kotel pro ohýbání dřeva

Minulý rok jsem zkoušel párkrát napařovat a ohýbat dřevo, ale velký úspěch jsem neměl. Hlavní viník byla předpokládám pásnice, kterou jsem již vytvořil a čeká na test. Více o pásnici zde [pásnice pro ohýbání dřeva]. Pásnice je jedna věc, ale i napařovací "kotel" (pokud svou rouru od okapu takto mohu nazvat :)), nebyl žádná sláva.

Na chalupě jsem našel krásnou nerezovou trubku (nejspíš ji měl minulý majitel připravenou na komín) a hned jsem věděl, že z ní bude skvělý kotel. Trubka je dlouhá 150 cm a průměr je asi 22 cm. Do okapové roury se mi stěží vešlo prkýnko široké 10cm, tady budu moct napařovat cokoli (možná ne cokoli, ale rozhodně víc, než budu následně schopen ohnout :)). Rouru potřebuji nejdříve dát na nějaký stojan, následně obě strany uzavřít, aby pára neunikala a vytvořit otvor pro přívod horké páry. 

Stůl pro kotel jsem se rozhodl udělat jednoduchý a využít k tomu nepotřebné nohy z Ikea, které se k němu nostalgicky hodí - jsou ze slepených ohnutých pásů dřeva. Z KVH hranolu 40x100 mm jsem nařezal dva 30cm dlouhé kusy, k těm se přišroubují nohy a 100cm středový kus pro jejich spojení. Pro spojení jsem využil frézku na kolíkové otvory Festool Domino DF500. Pracuje se s tím skvěle, i když pár maličkostí mě trochu zamrzelo (více někdy příště). Pro upevnění materiálu na stole při frézování jsem použil moje nové rychloupinací svěrky. Spoje jsem provedl čtyřmi 8mm kolíky. Aby se trubka ze stolu nezkutálela na zem, vyřízl jsem ještě (ze stejného materiálu) zarážky. Do zarážky jsem přilepil 8mm Festool kolík a do stolu jsem vyfrézoval delší otvor, abych později mohl zarážky přisunout co nejtěsněji k trubce. Původně jsem si myslel, že to přilepím, ale dnes mám pocit, že to ani není potřeba. Nakonec stačí pouze přišroubovat Ikea nohy a stůl stojí. Trubka na něm je stabilní a i to nevypadá věru zle :).

Uzávěry obou konců kotle

Čím trubku z obou stran uzavřít bylo trochu dilema, ale nakonec jsem se rozhodl vytvořit víčka pouze ze dřeva. Pokud s tím bude problém, tak to později předělám. Nejprve jsem si představoval, že vyříznu z OSB desky kónický špunt (je to OSB třídy 3, takže do vlhkého prostředí, jen si nejsem jistý, zda toto už není moc vlhké prostředí :)). Vyřízl jsem na pásové pile kolo o průměru 23cm, při sklonu 15°. Výsledek byl takový, že i když to mělo správnou velikost, tak jsem si moc neuměl představit, jak to utěsním a přidělám k trubce. Proto jsem toto kolo zmenšil, aby se vešlo dovnitř do trubky a uřízl jsem ještě jedno větší kolo z vodovzdorné překližky (9mm) a obě kola slepil k sobě. K jednomu víku jsem přidělal madlo a do druhého víka jsem vyvrtal dva otvory pro vstup páry a pro teploměr. Otvor pro hadici s párou jsem vytvořil co nejníže, protože očekávám, že tímto otvorem, kromě páry, bude také odtékat sražená voda zpět do nádoby s vodou. Teploměr jsem přidělal na stranu, aby na něj přímo nefoukala horká pára, uvidím, jak správně  bude měřit.

Pak přišlo na řadu těsnění. Je potřeba, aby to bylo něco, čemu nevadí vlhkost a teplota okolo 100°C. Zkusil jsem okolo přilepit slabé lano. Při přitisknutí víka se docela rozplácne a snad bude těsnit. Zda bude, nebo nebude uvidím až při ostrých testech :). Pokud těsnit nebude, budu asi muset něco koupit a těsnění přelepit. Víko s přívodem páry je tam na stálo, ale víko v předu je potřeba stále otevírat. Pro přichycení tohoto víka jsem se rozhodl pro zkoušku využít "gumycukového" pavouka.

Propojení kotle s hrncem a první test

Už z minulého "okapového" kotle se mi osvědčil zavařovací hrnec, který stojí na "dvoukoláku". Hrnec s kotlem jsem nejprve propojil hadicí od pračky. Při prvním testu jsem zjistil, že to nebude správná cesta. Hadice od pračky je určena pro nižší teploty a hlavně je moc slabá a dlouhá. Hadicí je totiž potřeba vést jak páru do kotle, tak i sraženou vodu zpět do hrnce - proto je nutné přední nohy kotle trochu podložit, aby voda tekla zpět. V dlouhé zatočené hadici se vytvářela místa plná vody, tam se ucpávala a pára se jen těžko prodrala až do kotle. V této "konfiguraci" se mi kotel podařilo vytopit pouze asi na 30 °C :(.

Hadici jsem se rozhodl vyměnit za silnější, která povede přímo rovně do kotle. Po několika pokusech s koncovkami jsem konečně uspěl. Také jsem musel pokličku hrnce utěsnit, aby pára pokud možno neunikala. Opět jsem použil provaz a následně jsem na pokličku dal závaží. Jelikož venku byla opravdu zima, obalil jsem celý kotel starými kůžemi, aby nechladl tak rychle. Takto jsem byl schopen asi po 40-ti minutách dosáhnout v kotli teploty 100°C. Bylo vidět, že jakmile teplota stoupla, voda už se tolik nesrážela a pára začala unikat předními dvířky. Nejspíš bych je mohl ještě více utěsnit, ale myslím, že to nebude potřeba.

Co jsem při prvním testu napařoval a jak ohýbání dopadlo se dozvíte v příštím díle :).

propojovací hadice

zateplený kotel

zátěž na hrnci s vodou