Zobrazují se příspěvky se štítkemdílna. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdílna. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 8. května 2018

Chůdy (nejen) pro děti

O víkendu bylo krásné počasí a já čas trávil jak jinak než na chalupě, povětšinu času jak jinak než ve své dílně. Děti za mnou přišly, zda umím vyrobit chůdy. Asi by byly překvapené, kdybych jim odpověděl "neumím" :).

Našel jsem smrkový hranol 6 x 4 cm, dlouhý 4m - dvoumetrové chůdy, to je dost i pro mě :). Stupátka jsem vyrobil z trojúhelníkového zbytku po vyřezávání zubů ve schodišti. Chvíli jsem přemýšlel, jak umožnit nastavení výšky, aby nebylo nutné používat žádné nářadí - napadlo mě využít frézku na čepy. Do stupátka jsem vyfrézoval (pod úhlem 30°), ve vzdálenosti 10 cm, dva otvory a přilepil bukové čepy. V prvním stupátku jsem díry vyfrézoval opačně :( a musel to záplatovat (dvakrát měř, jednou frézuj). Následně jsem vyvrtal díry do nohou chůd. Díry jsou vyfrézované po pěti centimetrech a i když jsou o trochu širší, než čepy samotné, zasunování stupátek do nohou šlo dost těžko. Navíc je potřeba, aby rozteče jednotlivých děr byly velmi přesné. Proto jsem čepy kousek zkrátil a lehce zbrousil a taky není na škodu zkosit ostrou hranu ve všech otvorech v nohou - dřevo se tam má tendenci odštipovat. 

Chůdy jsem hned zkoušel a za mě dobrý :), bohužel děti měly problém s jejich hmotností a taky s tím, že se jim špatně hranoly 6 x 4 cm držely. Proto jsem ještě dodatečně zeslabil vrchní část chůd na 3,5 cm. Hoblíkem jsem zhobloval hrany a celá držadla zabrousil do kulata. Váha se snížila a chůdy se nyní lépe drží a tedy se na nich i lépe chodí. Už jen vypálit značku a holky mají celé odpoledne o zábavu postaráno :). 


Jak práce postupovala ...









pondělí 2. dubna 2018

Doraz - úhelník k pásové brusce


Každému by se asi někdy hodila hranová bruska, jako například zde od firmy JET. Bohužel na to, jak často bych ji využil, se mi zdá docela drahá. Nedávno jsem si koupil kombinovanou pásovou brusku od uni-max BDS-9A - tehdy ve slevě za přibližně 6300,-. Bruska je fajn, délka horní plochy pásu je asi 50 cm, což mi většinou stačí. Jen tomu chybí nějaký doraz, pomocí kterého bych mohl brousit hranu pod určitým úhlem.
Proto jsem si nastavitelný a jednoduše odstranitelný doraz k této brusce vyrobil sám. Doraz mohu nastavit od úhlu přibližně 45°, přes 90° mírně do záporu. Není uložen rovnoběžně s brousící plochou, ale pod úhlem přibližně 5°. To má výhodu, že pokud broušeným hranolem pohybuji pomalu vpřed a vzad, lehce to simuluje oscilaci u hranové brusky.

Doraz je vyroben z překližky o tloušťce 22mm a k brusce je připevněn pomocí šroubů. K tomu jsem využil otvory se závity, které drží spodní ochranný kryt. Vrchními šrouby se nastavuje náklon a požadovaná výška dorazu.

Zde je několik fotografií mého již hotového a namontovaného dorazu na brusce BDS-9A.









úterý 20. března 2018

Napařování a ohýbání dřeva


Kotel i pásnice jsou připraveni - tedy čas vše vyzkoušet. Více o kotli zde a o výrobě pásnice zde. Dále jsem vyrobil kopyto o průměru 18 cm, zafixoval ho ke stolu a pustil se do díla. Ohýbané prkno je tlusté 11 mm a široké 10 cm. Napařoval jsem ho v kotli asi 70 minut při teplotě 100°C. Jak ohýbání vypadalo a jak vše dopadlo se můžete podívat na krátkém videu.




neděle 4. března 2018

Napařovací kotel pro ohýbání dřeva

Minulý rok jsem zkoušel párkrát napařovat a ohýbat dřevo, ale velký úspěch jsem neměl. Hlavní viník byla předpokládám pásnice, kterou jsem již vytvořil a čeká na test. Více o pásnici zde [pásnice pro ohýbání dřeva]. Pásnice je jedna věc, ale i napařovací "kotel" (pokud svou rouru od okapu takto mohu nazvat :)), nebyl žádná sláva.
Na chalupě jsem našel krásnou nerezovou trubku (nejspíš ji měl minulý majitel připravenou na komín) a hned jsem věděl, že z ní bude skvělý kotel. Trubka je dlouhá 150 cm a průměr je asi 22 cm. Do okapové roury se mi stěží vešlo prkýnko široké 10cm, tady budu moct napařovat cokoli (možná ne cokoli, ale rozhodně víc, než budu následně schopen ohnout :)). Rouru potřebuji nejdříve dát na nějaký stojan, následně obě strany uzavřít, aby pára neunikala a vytvořit otvor pro přívod horké páry. 
Stůl pro kotel jsem se rozhodl udělat jednoduchý a využít k tomu nepotřebné nohy z Ikea, které se k němu nostalgicky hodí - jsou ze slepených ohnutých pásů dřeva. Z KVH hranolu 40x100 mm jsem nařezal dva 30cm dlouhé kusy, k těm se přišroubují nohy a 100cm středový kus pro jejich spojení. Pro spojení jsem využil frézku na kolíkové otvory Festool Domino DF500. Pracuje se s tím skvěle, i když pár maličkostí mě trochu zamrzelo (více někdy příště). Pro upevnění materiálu na stole při frézování jsem použil moje nové rychloupinací svěrky. Spoje jsem provedl čtyřmi 8mm kolíky. Aby se trubka ze stolu nezkutálela na zem, vyřízl jsem ještě (ze stejného materiálu) zarážky. Do zarážky jsem přilepil 8mm Festool kolík a do stolu jsem vyfrézoval delší otvor, abych později mohl zarážky přisunout co nejtěsněji k trubce. Původně jsem si myslel, že to přilepím, ale dnes mám pocit, že to ani není potřeba. Nakonec stačí pouze přišroubovat Ikea nohy a stůl stojí. Trubka na něm je stabilní a i to nevypadá věru zle :).


Uzávěry obou konců kotle

Čím trubku z obou stran uzavřít bylo trochu dilema, ale nakonec jsem se rozhodl vytvořit víčka pouze ze dřeva. Pokud s tím bude problém, tak to později předělám. Nejprve jsem si představoval, že vyříznu z OSB desky kónický špunt (je to OSB třídy 3, takže do vlhkého prostředí, jen si nejsem jistý, zda toto už není moc vlhké prostředí :)). Vyřízl jsem na pásové pile kolo o průměru 23cm, při sklonu 15°. Výsledek byl takový, že i když to mělo správnou velikost, tak jsem si moc neuměl představit, jak to utěsním a přidělám k trubce. Proto jsem toto kolo zmenšil, aby se vešlo dovnitř do trubky a uřízl jsem ještě jedno větší kolo z vodovzdorné překližky (9mm) a obě kola slepil k sobě. K jednomu víku jsem přidělal madlo a do druhého víka jsem vyvrtal dva otvory pro vstup páry a pro teploměr. Otvor pro hadici s párou jsem vytvořil co nejníže, protože očekávám, že tímto otvorem, kromě páry, bude také odtékat sražená voda zpět do nádoby s vodou. Teploměr jsem přidělal na stranu, aby na něj přímo nefoukala horká pára, uvidím, jak správně  bude měřit.

Pak přišlo na řadu těsnění. Je potřeba, aby to bylo něco, čemu nevadí vlhkost a teplota okolo 100°C. Zkusil jsem okolo přilepit slabé lano. Při přitisknutí víka se docela rozplácne a snad bude těsnit. Zda bude, nebo nebude uvidím až při ostrých testech :). Pokud těsnit nebude, budu asi muset něco koupit a těsnění přelepit. Víko s přívodem páry je tam na stálo, ale víko v předu je potřeba stále otevírat. Pro přichycení tohoto víka jsem se rozhodl pro zkoušku využít "gumycukového" pavouka.

Propojení kotle s hrncem a první test

Už z minulého "okapového" kotle se mi osvědčil zavařovací hrnec, který stojí na "dvoukoláku". Hrnec s kotlem jsem nejprve propojil hadicí od pračky. Při prvním testu jsem zjistil, že to nebude správná cesta. Hadice od pračky je určena pro nižší teploty a hlavně je moc slabá a dlouhá. Hadicí je totiž potřeba vést jak páru do kotle, tak i sraženou vodu zpět do hrnce - proto je nutné přední nohy kotle trochu podložit, aby voda tekla zpět. V dlouhé zatočené hadici se vytvářela místa plná vody, tam se ucpávala a pára se jen těžko prodrala až do kotle. V této "konfiguraci" se mi kotel podařilo vytopit pouze asi na 30 °C :(.

Hadici jsem se rozhodl vyměnit za silnější, která povede přímo rovně do kotle. Po několika pokusech s koncovkami jsem konečně uspěl. Také jsem musel pokličku hrnce utěsnit, aby pára pokud možno neunikala. Opět jsem použil provaz a následně jsem na pokličku dal závaží. Jelikož venku byla opravdu zima, obalil jsem celý kotel starými kůžemi, aby nechladl tak rychle. Takto jsem byl schopen asi po 40-ti minutách dosáhnout v kotli teploty 100°C. Bylo vidět, že jakmile teplota stoupla, voda už se tolik nesrážela a pára začala unikat předními dvířky. Nejspíš bych je mohl ještě více utěsnit, ale myslím, že to nebude potřeba.

Co jsem při prvním testu napařoval a jak ohýbání dopadlo se dozvíte v příštím díle :).



propojovací hadice
zateplený kotel
zátěž na hrnci s vodou


neděle 25. února 2018

Levná rychloupínací svěrka




Již dlouho si chci koupit alespoň jednu rychloupínací svěrku, využitelnou na mém ponku. Mám tam vyvrtané díry, do kterých je možné strčit všechno možné pro zafixování obrobku. Ale tak nějak mi chybí něco podobného, jako například tato svěrka od Festoolu, jejíž cena se mi stále zdá dost šílená - i když si na šílené ceny pomalu zvykám :).


U uni-max měli nedávno akci na "ruční svěrku k pracovnímu stolu". Nyní stojí 483 Kč, při slevě vyšla na 323 Kč a tak jsem si dvě objednal. Svěrky dorazili v plastovém obalu spolu s oky se závitem, které se mají použít jako matky. Toto bohužel na ponku využít nemohu, jelikož moje pracovní deska je silná 5 cm a šrouby u svěrky jsou dlouhé asi 4 cm. Také se mi zdá nepraktické je k ponku šroubovat, raději chci využít mechanismus již zmíněných děr v ponku, který spočívá v tom, že když se do té díry strčí kulatina jen o něco málo užšího, než je díra samotná, dojde (při fixaci obrobku) k vzpříčení a proto vše dostatečně drží. Tak nějak z hlediska fyziky :).


Strkat do díry přímo šroub není možné, je příliš slabý a navíc je potřeba hladká kulatina, aby se díra při fixaci nepoškodila. Použil jsem bukové týblo o průměru 19mm, což je asi o půl milimetru více, než potřebuji, protože díry mají průměr +-18,5 mm (vrták je definován v palcích). Uřízl jsem týblo dlouhé 5cm a vyvrtal do něj nejprve slabší díru, do které jsem našrouboval šroub s uříznutou hlavou. Vyčnívající konec šroubu bez hlavy jsem utáhl do vrtačky a brusným papírem jsem pozvolna týblo zeslabil na požadovanou tloušťku. Jakmile se týblo dalo lehce strčit do díry na ponku, šroub jsem opět vyšrouboval a díru zvětšil na 12,5mm. Do této díry jsem našrouboval šroub na svěrce. Šlo to ztěžka a bál jsem se, aby týblo neprasklo, proto jsem ještě použil závitník 13mm - moc to pomohlo. Nakonec přišla na řadu hrubá síla a za použití hasáku se dílo podařilo :).


Svěrka funguje skvěle, uvidím, jak dlouho vydrží. Každopádně, zatím jsem z toho nadšen a až bude znovu na uni-max akce, určitě si ještě alespoň dvě tyto svěrky koupím.









úterý 6. února 2018

Pásnice pro ohýbání dřeva

Na pinterestu jsem viděl pěknou lampičku z ohnutého dřeva. Rozhodl jsem se, že to také zkusím. Dřevo jsem napařil v trubce od okapu, kterou jsem později ještě obalil starou dekou, aby si to udrželo déle vyšší teplotu. Problém byl v tom, že ač jsem asi 1 cm tlusté bukové prkno napařoval jak jsem chtěl, vždy mi při ohýbání (okolo kopyta o průměru asi 20 cm) prasklo, nebo alespoň popraskalo. Nakonec se mi to sice podařilo, ale pouze proto, že jsem prkno zeslabil asi na 7 mm a
navíc jsem po ohybu vyspravil několik prasklin (a nejspíš jsem měl štěstí).

Materiál na pásnici

Věděl jsem, že jsem s danými parametry ohybu na hranici možností a že by bylo lepší použít pásnici, ale bohužel pásnice jsou nedostatkové zboží :). Začal jsem zjišťovat z čeho by bylo nejlepší si takovou pásnici vyrobit - a to byl první problém. Netušil jsem kde sehnat tenký pás ohebné oceli, dost silný a zároveň ohebný. Později jsem se dozvěděl, že ideální by asi byla pružinová ocel, která je ohebná a přitom se nedeformuje. Psal jsem všude možně, většinou mi ani neodepsali, popřípadě jsem dostal rady, abych spíše využil něco již existujícího, například ohebné ocelové pravítko. Pravítka jsem si opravdu dvě koupil, ale za prvé nejsou dostatečně široká (potřebuji asi 10 cm), za druhé do kola s průměrem 20 cm je neohnu (tedy alespoň ne bez deformace) a za třetí jsou docela drahá. Když už jsem to pomalu vzdával, narazil jsem na internetu na obchod http://www.mepac-eshop.cz, který prodává planžety. Podle mě přesně co potřebuji. Rozměry jaké chcete, délky vám nastříhají na míru a ani cena mi nepřijde nezaplatitelná.

Nejdříve jsem nevěděl jak silnou planžetu koupit, tak jsem si objednal 2 cm široké pásky různých tlouštěk a pokusil se z nich vybrat tu nejvhodnější. Nakonec se mi zdála ideální planžeta o síle asi čtvrt milimetru a tak jsem objednal planžetu 0,3 mm silnou, 10 cm širokou a jeden metr dlouhou, materiál - 1.4310, nerez, cena - 400 Kč.


Z planžety chci udělat nastavitelnou pásnici, kterou budu moci využít pro všechny délky dřeva do 1 m. Je tedy na planžetu potřeba přidělat na obou koncích zarážky a umožnit nějakým způsobem jejich nastavení a tím přizpůsobení délce daného dřeva. Doma jsem měl hliníkové profily, tak jsem je využil. Do pásnice vyvrtám v rozmezí několika cm díry a tyto hliníkové zarážky vždy před ohýbáním přišroubuji na dané místo a tím ji přizpůsobím délce ohýbaného dřeva. Abych dokázal dřevo mezi zarážky zafixovat a otvorů nebylo příliš mnoho, potřebuji k zarážce na jednu stranu připevnit šroub, kterým bude možné přesně nastavovat délku pásnice danému dřevu.

Aby nedocházelo k tomu, že se zarážky na planžetě, při zafixování, prohýbají a tím fixované dřevo vypadává, je potřeba zespodu pásnice ještě připevnit fixační desku. Při laborování a pokusech jsem použil 8 mm tlustou bukovou překližku, ale teplem, vlhkem a tlakem se při ohýbání vždy trochu vychýlila. Proto jsem se rozhodl použít 12 mm tlustou překližku a navíc ji z boku zpevnit hliníkovým profilem. 

Postup práce

Uřízl jsem jsem si dva deseti centimetrové kusy z hliníkového L profilu pro koncové zarážky. Dále jsem si uřízl dvě fixační desky z překližky tlusté 12 mm a široké 9,4 cm (+ 2 profily = 10 cm). Jednu dlouhou 12 cm a druhou 20 cm. K těmto deskám jsem dále uřízl z L profilu po dvou hranách (tedy 12 a 20 cm). Dále jsem si rozměřil planžetu po 10 cm a vyvrtal do ní po dvou otvorech (1 cm od kraje, abych na druhé straně propojil hliníkový profil na kraji fixační desky). Otvory je také nutné vyvrtat jak do zarážek, tak do fixačních desek (se stejnou roztečí jako na planžetě). Pro vrtání jsem použil kobaltový vrták o průměru 5 mm.

Nyní již pouze stačí připevnit fixační šroub. Jelikož nemám vhodnou matku, rozhodl jsem se udělat závit přímo do kusu překližky. Nejprve jsem použil kus 22 mm tlustého materiálu, ale závit šel dost ztuha. Proto jsem nakonec překližku seřízl asi na 14 mm. Do tlačné části šroubu jsem vyvrtal dva otvory pro přišroubování zarážky přes celou planžetu.

Pásnice je hotová a těším se, až ji vyzkouším. Ukázka použití je zde.

Hotová pásnice


Planžeta je pevná a pružná

Rozebraná hotová pásnice










pondělí 29. ledna 2018

Problém s odsáváním smrkových hoblin s uni-max KH - 3121

Ještě jsem pořádně ani nezačal vymýšlet kudy a jak tahat hadice kvůli odsávání a vyskytl se mi problém. Potřeboval jsem hoblovat smrkové prkno a po několika sekundách mi hobliny létaly všude. Nejdříve jsem netušil co se děje, až po chvilce jsem zjistil, že odsavač nesaje. Hadice od průtahu byla do půlky plná hoblin. Musel jsem odšroubovat plastovou rozbočku u odsavače a zjistil jsem, že pod ní, před turbínou, je kovová mřížka, která je kompletně ucpaná. Do teď se mi nic takového nestalo, tak jsem mřížku vyčistil, rozbočku znovu přišrouboval a pokračoval v hoblování. Opět po pár metrech hoblování stejná situace - mřížka kompletně ucpaná. Snažil jsem se zjistit proč se to děje a nemusel jsem být Colombo, abych na to přišel. Hobliny byly docela dlouhé a jednoduše se na tu mřížku zavěsily. Jejich konce směřovaly dovnitř, zatímco střed visel na mřížce. Hned mě napadlo, že mřížka je špatně vymyšlena :). Rozumím tomu, že je dobrá nějaká ochrana, která zabrání, aby do turbíny nevnikl příliš velký kus materiálu, který by turbínu (i když je kovová) mohl poškodit - pouze by měla vypadat jinak. Aby nedocházelo k zavěšování pilin na mřížku stačilo by, aby mřížka obsahovala pouze trny směřující ze stran do středu a to ještě šikmo dovnitř do turbíny. Tak by zavěšené kousky hoblin samy sklouzly do turbíny a tím by k ucpávání nedocházelo.

Reakce z uni-max

Já si většinou na nic nestěžuji, ani většinou nic nereklamuji (stejně záruční listy, paragony a jiná lejstra ztratím dřív, než nářadí poprvé spustím). Obrátil jsem se s dotazem a fotkou na support uni-max. Vylíčil jsem jim, co se mi děje a zeptal jsem se, zda se s podobným chováním do teď nesetkali buď oni, nebo někdo jiný ze zákazníků.

Technik mi odpověděl: "dle zaslané fotky Vám při hoblování odchází do odsavače velké hobliny a tím se ucpává mřížka. Odsavač je spíše určený na jemné piliny z frézky, pily apod.". 

Odpověď mě docela zaskočila. Nikde na jejich stránkách není (nebyla) informace, že tento odsavač mám používat pouze na frézku. 150-ti litrový vak bych frézkou plnil nejspíš několik let :). Odsavač je výkonově i stavbou podle mého názoru určen k tomu, aby byl schopen odsávat hobliny (snažil jsem se parametry porovnávat s odsavači jiných výrobců). Proto jsem se zkusil zeptat ještě jednou - možná trochu ironicky, přiznávám :).

"Mohu se tedy zeptat na KH-6233, ten má mřížku vyřešenou jinak, nebo je také určený pouze na jemné piliny z frézky?"

KH-6233 je největší a nejdražší odsavač, který uni-max prodává a má dva 150-ti litrové pytle. Odpověď na tuto otázku jsem už nedostal :(. Proto mi nezbývá, než si teď myslet, že takto špatně vymyšlená mřížka je i před turbínou tohoto 300 litrového odsavače - pro frézky prostor na doživotí :). Mě osobně to zase nijak zvlášť netrápí, protože jsem se záhy rozhodl, že mřížku prostě uříznu. Vyříznu ten prstenec a nechám tam pouze čtyři ostny směřující do středu, které trochu ohnu dovnitř do turbíny. Je mi jasné, že přijdu o záruku, ale ani by mě nenapadlo to opět nějak demontovat, brát si dovolenou a někam to vozit. Jde mi spíš o přístup, který jsem očekával trochu více konstruktivní :).

Jak to řeší JET?

Odpověď mě překvapila a i trochu mrzela (i proto, že uni-max mám docela rád a kdyby moje přítelkyně věděla, kolik jsem tam už nechal peněz, tak se za odsavačem do dílny stěhuji :)). Docela mě zajímalo, zda na hoblování jsou opravdu určené jiné odsávače a já koupil špatně, nebo prostě pouze inženýři někde udělali chybu. Našel jsem si podobný odsavač od JET (firma IGM) a poslal jim stejný dotaz na jeho mřížku a turbínu. 

Pán mi odpověděl: "odsavač JET má u vstupu ochranné lamely, které chrání turbínu. Přesto jsem se nesetkal s tím, že by se odsavač ucpával. Zároveň je turbína plechová a nehrozí poškození menšími kousky dřeva."

Později jsem ještě dostal fotografie lamel s textem, že jsou součástí rozbočky. Tyto lamely na fotografii mi připadají přesně takové, jak jsem si myslel, že by měly vypadat, aby se odsavač proužky hoblin neucpával.

Závěr

Jelikož jsem si ten odsavač koupil proto, aby mi odsával i hobliny, odstranil jsem problematický prstenec a nechal jsem tam pouze "bodliny", které jsem ještě lehce ohnul směrem k turbíně (aby po nich vše sklouzlo). Od té chvíle vše funguje jak má. Mám trochu obavu, co by se stalo, pokud by se nějaký vetší kus do turbíny dostal, protože nyní ta mřížka je opravdu malá a proto zkusím sehnat podobné řešení, jako je u JET odsavače. Prozatím dávám pozor co odsavač nasává :).


Hidden workshop vacuum cleaner