Napařování a ohýbání dřeva

Kotel i pásnice jsou připraveni - tedy čas vše vyzkoušet. Více o kotli zde a o výrobě pásnice zde. Dále jsem vyrobil kopyto o průměru 18 cm, zafixoval ho ke stolu a pustil se do díla. Ohýbané prkno je tlusté 11 mm a široké 10 cm. Napařoval jsem ho v kotli asi 70 minut při teplotě 100°C. Jak ohýbání vypadalo a jak vše dopadlo se můžete podívat na krátkém videu.

Napařovací kotel pro ohýbání dřeva

Minulý rok jsem zkoušel párkrát napařovat a ohýbat dřevo, ale velký úspěch jsem neměl. Hlavní viník byla předpokládám pásnice, kterou jsem již vytvořil a čeká na test. Více o pásnici zde [pásnice pro ohýbání dřeva]. Pásnice je jedna věc, ale i napařovací "kotel" (pokud svou rouru od okapu takto mohu nazvat :)), nebyl žádná sláva.

Na chalupě jsem našel krásnou nerezovou trubku (nejspíš ji měl minulý majitel připravenou na komín) a hned jsem věděl, že z ní bude skvělý kotel. Trubka je dlouhá 150 cm a průměr je asi 22 cm. Do okapové roury se mi stěží vešlo prkýnko široké 10cm, tady budu moct napařovat cokoli (možná ne cokoli, ale rozhodně víc, než budu následně schopen ohnout :)). Rouru potřebuji nejdříve dát na nějaký stojan, následně obě strany uzavřít, aby pára neunikala a vytvořit otvor pro přívod horké páry. 

Stůl pro kotel jsem se rozhodl udělat jednoduchý a využít k tomu nepotřebné nohy z Ikea, které se k němu nostalgicky hodí - jsou ze slepených ohnutých pásů dřeva. Z KVH hranolu 40x100 mm jsem nařezal dva 30cm dlouhé kusy, k těm se přišroubují nohy a 100cm středový kus pro jejich spojení. Pro spojení jsem využil frézku na kolíkové otvory Festool Domino DF500. Pracuje se s tím skvěle, i když pár maličkostí mě trochu zamrzelo (více někdy příště). Pro upevnění materiálu na stole při frézování jsem použil moje nové rychloupinací svěrky. Spoje jsem provedl čtyřmi 8mm kolíky. Aby se trubka ze stolu nezkutálela na zem, vyřízl jsem ještě (ze stejného materiálu) zarážky. Do zarážky jsem přilepil 8mm Festool kolík a do stolu jsem vyfrézoval delší otvor, abych později mohl zarážky přisunout co nejtěsněji k trubce. Původně jsem si myslel, že to přilepím, ale dnes mám pocit, že to ani není potřeba. Nakonec stačí pouze přišroubovat Ikea nohy a stůl stojí. Trubka na něm je stabilní a i to nevypadá věru zle :).

Uzávěry obou konců kotle

Čím trubku z obou stran uzavřít bylo trochu dilema, ale nakonec jsem se rozhodl vytvořit víčka pouze ze dřeva. Pokud s tím bude problém, tak to později předělám. Nejprve jsem si představoval, že vyříznu z OSB desky kónický špunt (je to OSB třídy 3, takže do vlhkého prostředí, jen si nejsem jistý, zda toto už není moc vlhké prostředí :)). Vyřízl jsem na pásové pile kolo o průměru 23cm, při sklonu 15°. Výsledek byl takový, že i když to mělo správnou velikost, tak jsem si moc neuměl představit, jak to utěsním a přidělám k trubce. Proto jsem toto kolo zmenšil, aby se vešlo dovnitř do trubky a uřízl jsem ještě jedno větší kolo z vodovzdorné překližky (9mm) a obě kola slepil k sobě. K jednomu víku jsem přidělal madlo a do druhého víka jsem vyvrtal dva otvory pro vstup páry a pro teploměr. Otvor pro hadici s párou jsem vytvořil co nejníže, protože očekávám, že tímto otvorem, kromě páry, bude také odtékat sražená voda zpět do nádoby s vodou. Teploměr jsem přidělal na stranu, aby na něj přímo nefoukala horká pára, uvidím, jak správně  bude měřit.

Pak přišlo na řadu těsnění. Je potřeba, aby to bylo něco, čemu nevadí vlhkost a teplota okolo 100°C. Zkusil jsem okolo přilepit slabé lano. Při přitisknutí víka se docela rozplácne a snad bude těsnit. Zda bude, nebo nebude uvidím až při ostrých testech :). Pokud těsnit nebude, budu asi muset něco koupit a těsnění přelepit. Víko s přívodem páry je tam na stálo, ale víko v předu je potřeba stále otevírat. Pro přichycení tohoto víka jsem se rozhodl pro zkoušku využít "gumycukového" pavouka.

Propojení kotle s hrncem a první test

Už z minulého "okapového" kotle se mi osvědčil zavařovací hrnec, který stojí na "dvoukoláku". Hrnec s kotlem jsem nejprve propojil hadicí od pračky. Při prvním testu jsem zjistil, že to nebude správná cesta. Hadice od pračky je určena pro nižší teploty a hlavně je moc slabá a dlouhá. Hadicí je totiž potřeba vést jak páru do kotle, tak i sraženou vodu zpět do hrnce - proto je nutné přední nohy kotle trochu podložit, aby voda tekla zpět. V dlouhé zatočené hadici se vytvářela místa plná vody, tam se ucpávala a pára se jen těžko prodrala až do kotle. V této "konfiguraci" se mi kotel podařilo vytopit pouze asi na 30 °C :(.

Hadici jsem se rozhodl vyměnit za silnější, která povede přímo rovně do kotle. Po několika pokusech s koncovkami jsem konečně uspěl. Také jsem musel pokličku hrnce utěsnit, aby pára pokud možno neunikala. Opět jsem použil provaz a následně jsem na pokličku dal závaží. Jelikož venku byla opravdu zima, obalil jsem celý kotel starými kůžemi, aby nechladl tak rychle. Takto jsem byl schopen asi po 40-ti minutách dosáhnout v kotli teploty 100°C. Bylo vidět, že jakmile teplota stoupla, voda už se tolik nesrážela a pára začala unikat předními dvířky. Nejspíš bych je mohl ještě více utěsnit, ale myslím, že to nebude potřeba.

Co jsem při prvním testu napařoval a jak ohýbání dopadlo se dozvíte v příštím díle :).

propojovací hadice

zateplený kotel

zátěž na hrnci s vodou

Levná rychloupínací svěrka

Již dlouho si chci koupit alespoň jednu rychloupínací svěrku, využitelnou na mém ponku. Mám tam vyvrtané díry, do kterých je možné strčit všechno možné pro zafixování obrobku. Ale tak nějak mi chybí něco podobného, jako například tato svěrka od Festoolu, jejíž cena se mi stále zdá dost šílená - i když si na šílené ceny pomalu zvykám :).


U uni-max měli nedávno akci na "ruční svěrku k pracovnímu stolu". Nyní stojí 483 Kč, při slevě vyšla na 323 Kč a tak jsem si dvě objednal. Svěrky dorazili v plastovém obalu spolu s oky se závitem, které se mají použít jako matky. Toto bohužel na ponku využít nemohu, jelikož moje pracovní deska je silná 5 cm a šrouby u svěrky jsou dlouhé asi 4 cm. Také se mi zdá nepraktické je k ponku šroubovat, raději chci využít mechanismus již zmíněných děr v ponku, který spočívá v tom, že když se do té díry strčí kulatina jen o něco málo užšího, než je díra samotná, dojde (při fixaci obrobku) k vzpříčení a proto vše dostatečně drží. Tak nějak z hlediska fyziky :).

Strkat do díry přímo šroub není možné, je příliš slabý a navíc je potřeba hladká kulatina, aby se díra při fixaci nepoškodila. Použil jsem bukové týblo o průměru 19mm, což je asi o půl milimetru více, než potřebuji, protože díry mají průměr +-18,5 mm (vrták je definován v palcích). Uřízl jsem týblo dlouhé 5cm a vyvrtal do něj nejprve slabší díru, do které jsem našrouboval šroub s uříznutou hlavou. Vyčnívající konec šroubu bez hlavy jsem utáhl do vrtačky a brusným papírem jsem pozvolna týblo zeslabil na požadovanou tloušťku. Jakmile se týblo dalo lehce strčit do díry na ponku, šroub jsem opět vyšrouboval a díru zvětšil na 12,5mm. Do této díry jsem našrouboval šroub na svěrce. Šlo to ztěžka a bál jsem se, aby týblo neprasklo, proto jsem ještě použil závitník 13mm - moc to pomohlo. Nakonec přišla na řadu hrubá síla a za použití hasáku se dílo podařilo :).


Svěrka funguje skvěle, uvidím, jak dlouho vydrží. Každopádně, zatím jsem z toho nadšen a až bude znovu na uni-max akce, určitě si ještě alespoň dvě tyto svěrky koupím.

Pásnice pro ohýbání dřeva

Na pinterestu jsem viděl pěknou lampičku z ohnutého dřeva. Rozhodl jsem se, že to také zkusím. Dřevo jsem napařil v trubce od okapu, kterou jsem později ještě obalil starou dekou, aby si to udrželo déle vyšší teplotu. Problém byl v tom, že ač jsem asi 1 cm tlusté bukové prkno napařoval jak jsem chtěl, vždy mi při ohýbání (okolo kopyta o průměru asi 20 cm) prasklo, nebo alespoň popraskalo. Nakonec se mi to sice podařilo, ale pouze proto, že jsem prkno zeslabil asi na 7 mm a

navíc jsem po ohybu vyspravil několik prasklin (a nejspíš jsem měl štěstí).

Materiál na pásnici

Věděl jsem, že jsem s danými parametry ohybu na hranici možností a že by bylo lepší použít pásnici, ale bohužel pásnice jsou nedostatkové zboží :). Začal jsem zjišťovat z čeho by bylo nejlepší si takovou pásnici vyrobit - a to byl první problém. Netušil jsem kde sehnat tenký pás ohebné oceli, dost silný a zároveň ohebný. Později jsem se dozvěděl, že ideální by asi byla pružinová ocel, která je ohebná a přitom se nedeformuje. Psal jsem všude možně, většinou mi ani neodepsali, popřípadě jsem dostal rady, abych spíše využil něco již existujícího, například ohebné ocelové pravítko. Pravítka jsem si opravdu dvě koupil, ale za prvé nejsou dostatečně široká (potřebuji asi 10 cm), za druhé do kola s průměrem 20 cm je neohnu (tedy alespoň ne bez deformace) a za třetí jsou docela drahá. Když už jsem to pomalu vzdával, narazil jsem na internetu na obchod http://www.mepac-eshop.cz, který prodává planžety. Podle mě přesně co potřebuji. Rozměry jaké chcete, délky vám nastříhají na míru a ani cena mi nepřijde nezaplatitelná.

Nejdříve jsem nevěděl jak silnou planžetu koupit, tak jsem si objednal 2 cm široké pásky různých tlouštěk a pokusil se z nich vybrat tu nejvhodnější. Nakonec se mi zdála ideální planžeta o síle asi čtvrt milimetru a tak jsem objednal planžetu 0,3 mm silnou, 10 cm širokou a jeden metr dlouhou, materiál - 1.4310, nerez, cena - 400 Kč.

Z planžety chci udělat nastavitelnou pásnici, kterou budu moci využít pro všechny délky dřeva do 1 m. Je tedy na planžetu potřeba přidělat na obou koncích zarážky a umožnit nějakým způsobem jejich nastavení a tím přizpůsobení délce daného dřeva. Doma jsem měl hliníkové profily, tak jsem je využil. Do pásnice vyvrtám v rozmezí několika cm díry a tyto hliníkové zarážky vždy před ohýbáním přišroubuji na dané místo a tím ji přizpůsobím délce ohýbaného dřeva. Abych dokázal dřevo mezi zarážky zafixovat a otvorů nebylo příliš mnoho, potřebuji k zarážce na jednu stranu připevnit šroub, kterým bude možné přesně nastavovat délku pásnice danému dřevu.

Aby nedocházelo k tomu, že se zarážky na planžetě, při zafixování, prohýbají a tím fixované dřevo vypadává, je potřeba zespodu pásnice ještě připevnit fixační desku. Při laborování a pokusech jsem použil 8 mm tlustou bukovou překližku, ale teplem, vlhkem a tlakem se při ohýbání vždy trochu vychýlila. Proto jsem se rozhodl použít 12 mm tlustou překližku a navíc ji z boku zpevnit hliníkovým profilem. 

Postup práce

Uřízl jsem jsem si dva deseti centimetrové kusy z hliníkového L profilu pro koncové zarážky. Dále jsem si uřízl dvě fixační desky z překližky tlusté 12 mm a široké 9,4 cm (+ 2 profily = 10 cm). Jednu dlouhou 12 cm a druhou 20 cm. K těmto deskám jsem dále uřízl z L profilu po dvou hranách (tedy 12 a 20 cm). Dále jsem si rozměřil planžetu po 10 cm a vyvrtal do ní po dvou otvorech (1 cm od kraje, abych na druhé straně propojil hliníkový profil na kraji fixační desky). Otvory je také nutné vyvrtat jak do zarážek, tak do fixačních desek (se stejnou roztečí jako na planžetě). Pro vrtání jsem použil kobaltový vrták o průměru 5 mm.

Nyní již pouze stačí připevnit fixační šroub. Jelikož nemám vhodnou matku, rozhodl jsem se udělat závit přímo do kusu překližky. Nejprve jsem použil kus 22 mm tlustého materiálu, ale závit šel dost ztuha. Proto jsem nakonec překližku seřízl asi na 14 mm. Do tlačné části šroubu jsem vyvrtal dva otvory pro přišroubování zarážky přes celou planžetu.

Pásnice je hotová a těším se, až ji vyzkouším. Ukázka použití je zde.

Hotová pásnice

Planžeta je pevná a pružná

Rozebraná hotová pásnice

Problém s odsáváním smrkových hoblin s uni-max KH - 3121

Ještě jsem pořádně ani nezačal vymýšlet kudy a jak tahat hadice kvůli odsávání a vyskytl se mi problém. Potřeboval jsem hoblovat smrkové prkno a po několika sekundách mi hobliny létaly všude. Nejdříve jsem netušil co se děje, až po chvilce jsem zjistil, že odsavač nesaje. Hadice od průtahu byla do půlky plná hoblin. Musel jsem odšroubovat plastovou rozbočku u odsavače a zjistil jsem, že pod ní, před turbínou, je kovová mřížka, která je kompletně ucpaná. Do teď se mi nic takového nestalo, tak jsem mřížku vyčistil, rozbočku znovu přišrouboval a pokračoval v hoblování. Opět po pár metrech hoblování stejná situace - mřížka kompletně ucpaná. Snažil jsem se zjistit proč se to děje a nemusel jsem být Colombo, abych na to přišel. Hobliny byly docela dlouhé a jednoduše se na tu mřížku zavěsily. Jejich konce směřovaly dovnitř, zatímco střed visel na mřížce. Hned mě napadlo, že mřížka je špatně vymyšlena :). Rozumím tomu, že je dobrá nějaká ochrana, která zabrání, aby do turbíny nevnikl příliš velký kus materiálu, který by turbínu (i když je kovová) mohl poškodit - pouze by měla vypadat jinak. Aby nedocházelo k zavěšování pilin na mřížku stačilo by, aby mřížka obsahovala pouze trny směřující ze stran do středu a to ještě šikmo dovnitř do turbíny. Tak by zavěšené kousky hoblin samy sklouzly do turbíny a tím by k ucpávání nedocházelo.

Reakce z uni-max

Já si většinou na nic nestěžuji, ani většinou nic nereklamuji (stejně záruční listy, paragony a jiná lejstra ztratím dřív, než nářadí poprvé spustím). Obrátil jsem se s dotazem a fotkou na support uni-max. Vylíčil jsem jim, co se mi děje a zeptal jsem se, zda se s podobným chováním do teď nesetkali buď oni, nebo někdo jiný ze zákazníků.

Technik mi odpověděl: "dle zaslané fotky Vám při hoblování odchází do odsavače velké hobliny a tím se ucpává mřížka. Odsavač je spíše určený na jemné piliny z frézky, pily apod.". 

Odpověď mě docela zaskočila. Nikde na jejich stránkách není (nebyla) informace, že tento odsavač mám používat pouze na frézku. 150-ti litrový vak bych frézkou plnil nejspíš několik let :). Odsavač je výkonově i stavbou podle mého názoru určen k tomu, aby byl schopen odsávat hobliny (snažil jsem se parametry porovnávat s odsavači jiných výrobců). Proto jsem se zkusil zeptat ještě jednou - možná trochu ironicky, přiznávám :).

"Mohu se tedy zeptat na KH-6233, ten má mřížku vyřešenou jinak, nebo je také určený pouze na jemné piliny z frézky?"

KH-6233 je největší a nejdražší odsavač, který uni-max prodává a má dva 150-ti litrové pytle. Odpověď na tuto otázku jsem už nedostal :(. Proto mi nezbývá, než si teď myslet, že takto špatně vymyšlená mřížka je i před turbínou tohoto 300 litrového odsavače - pro frézky prostor na doživotí :). Mě osobně to zase nijak zvlášť netrápí, protože jsem se záhy rozhodl, že mřížku prostě uříznu. Vyříznu ten prstenec a nechám tam pouze čtyři ostny směřující do středu, které trochu ohnu dovnitř do turbíny. Je mi jasné, že přijdu o záruku, ale ani by mě nenapadlo to opět nějak demontovat, brát si dovolenou a někam to vozit. Jde mi spíš o přístup, který jsem očekával trochu více konstruktivní :).

Jak to řeší JET?

Odpověď mě překvapila a i trochu mrzela (i proto, že uni-max mám docela rád a kdyby moje přítelkyně věděla, kolik jsem tam už nechal peněz, tak se za odsavačem do dílny stěhuji :)). Docela mě zajímalo, zda na hoblování jsou opravdu určené jiné odsávače a já koupil špatně, nebo prostě pouze inženýři někde udělali chybu. Našel jsem si podobný odsavač od JET (firma IGM) a poslal jim stejný dotaz na jeho mřížku a turbínu. 

Pán mi odpověděl: "odsavač JET má u vstupu ochranné lamely, které chrání turbínu. Přesto jsem se nesetkal s tím, že by se odsavač ucpával. Zároveň je turbína plechová a nehrozí poškození menšími kousky dřeva."

Později jsem ještě dostal fotografie lamel s textem, že jsou součástí rozbočky. Tyto lamely na fotografii mi připadají přesně takové, jak jsem si myslel, že by měly vypadat, aby se odsavač proužky hoblin neucpával.

Závěr

Jelikož jsem si ten odsavač koupil proto, aby mi odsával i hobliny, odstranil jsem problematický prstenec a nechal jsem tam pouze "bodliny", které jsem ještě lehce ohnul směrem k turbíně (aby po nich vše sklouzlo). Od té chvíle vše funguje jak má. Mám trochu obavu, co by se stalo, pokud by se nějaký vetší kus do turbíny dostal, protože nyní ta mřížka je opravdu malá a proto zkusím sehnat podobné řešení, jako je u JET odsavače. Prozatím dávám pozor co odsavač nasává :).

Topení v dílně

Moje nová dílna byla, alespoň co se stavebních úprav týče, hotová na podzim. Už od začátku jsem přemýšlel, jakým způsobem bych dílnu vytápěl, aby bylo možné ji používat i přes zimu a navíc abych v ní udržoval nějaké klima i když tam nejsem. Dílna je v kamenné budově - metr tlusté kamenné zdi se dřevěným zatepleným stropem.

 Jelikož dílnu využívám hlavně o víkendech a to ještě ne vždy se tam dostanu - může se stát že tam například 14 dní nejsem. Dříve ve své staré dílně jsem měl pouze infra topení, které mi spíše pomohlo na podzim, popřípadě na jaře, aby mi nemrzly ruce. Kromě toho, že se zmrzlými prsty práce moc nebaví, tak jsem musel stále řešit "zazimování" lepidel a jiných na zimu a mráz náchylných materiálů. Taky se v místnosti hodně měnila vlhkost a to není dobré ani pro dřevo, ani pro nářadí a nástroje.

Cíl

Mé požadavky byly tedy jednoduché. Pokud tam nejsem, tak to temperovat na 5-10 °C. Když tam jsem, tak to vytopit alespoň na 15 °C. Dále, aby náklady na topení nebyly moc vysoké a samozřejmě musím brát do úvahy ještě vstupní náklady. A co víc, jedná se o dílnu, práší se tam a nerad bych za pár týdnů topení zničil.

Plyn, dřevo, uhlí - nelze, takže zbývá elektřina. Od začátku jsem se více bál spotřeby a byl jsem raději ochotný investovat více na začátku a pak za spotřebu platit méně. Rozhodl jsem se pro tepelné čerpadlo s klimatizační jednotkou (vzduch - vzduch). Pokud začnete hledat na internetu, vypadne vám asi deset společností, které se tepelnými čerpadly zabývají. Napsal jsem +/- 7 dotazů s požadavky, které jsem popsal výše. Dozvěděl jsem se, že prašnost vadí, ale asi ne až tolik. Musí se čistit filtry, popřípadě dělat nějaké pravidelné prohlídky - zatím jsem nic nedělal :). Ceny čerpadel se pohybují někde od 25 000 asi do 80 000. Pokud jsem vyřadil příliš drahé jednotky a klimatizace, které neumí temperování, zbyly mi tři možnosti. A nakonec jsem si vybral firmu Acond, proč to nevím, možná proto, že mi jako "vybranému zákazníkovi" dali 6000,- slevu :)).

Instalace proběhla v pohodě, chlapům dala docela zabrat metrová kamenná zeď, kde vrtali - proráželi tři díry pro propojení vnější a vnitřní jednotky a i s tím jim to zabralo asi 5 hodin. Po asi 14ti dnech jsem měl pocit, že to někdy dělá docela nepříjemný zvuk. Venkovní jednotka vydávala zvuk, který bylo i přes zeď slyšet uvnitř. Natočil jsem to na video a poslal jsem to na support s dotazem, zda je to v pořádku. Uznávám, že video není moc průkazné, protože ten hluk je tak hlasitý podle toho jak hlasitě si zapnete reproduktor, ale i přesto se mi hned ozvali, přijeli a venkovní jednotku vyměnili. Od té doby vše funguje jak má.

Cena

Částka za jednotku (Acond AST-12UW4SVEDC10) a montáž vyšla asi na 30 000,-. Strašně mě zajímalo kolik bude vycházet provoz. Koupil jsem si proto elektroměr na jednu fázi a dal ji do rozvodné skříně. Tím opravdu měřím pouze spotřebu topení v dílně. Vždy když do dílny na víkend přijedu zapíši si stav elektroměru a to samé když odjíždím. Při odjezdu zapnu mód temperování a když přijedeme udržuji tam teplotu na 18 - 20 °C. Bez problému bych to vytopil klidně na 25 °C. Zatím to provozuji asi 3 měsíce a spotřeba je zatím asi 400 kWh. Snažil jsem se to zakreslit do grafu a pro lepší názornost jsem to přepočítal na peníze, při ceně 5 Kč za 1 kWh. Modrá je cena za temperování a červená za topení (vždy jaká by byla cena za celý den). Temperování vychází tedy přibližně na 30-40 Kč denně. a topení asi na 80 Kč. Místa, kde se červená a modrá čára přibližují jsou výpadky proudu a výkyvy červené čáry jsou jen několikahodinové topení přepočtené na celý den.

1 kWh - 5Kč

 S jednotkou jsem vesměs spokojen, až na několik "maličkostí"

• pokud zapnu mód temperování (což je asi 8 °C) a dojde k výpadku proudu, tak po restartu se tento mód znovu neaktivuje, ale zapne se standardní mód topení a to na posledně nastavenou teplotu. Jelikož se mi už stalo, že jsem přijel a tam se několik dní vytápělo na 20 °C, tak nyní když odjíždím snížím teplotu topení na 16 °C (to je minimum) a následně zapnu mód pro temperování. Pokud tedy dojde k výpadku, bude to topit na 16 °C.
• wifi modul je potřeba dokoupit (asi 1500,-). Už jsem o tom uvažoval z důvodu již zmiňovaných výpadků proudu. Bohužel ani přes aplikaci v mobilním telefonu není možné zapnout temperování - tak to už vůbec nechápu :((.
• podivné dálkové ovládání

Každopádně je super, když dorazíme na chalupu a v dílně je teplo :). Je to jediná místnost, kde nemrzne a děti to mají na nějakou dobu jako azyl, než se rozhoří kamna a dá se přežít i ve zbytku chalupy.

Výběr nového odsavače

Rád pracuji se dřevem, rád nakupuji nové nářadí, rád vytvářím věci které se mi líbí a nedělám věci co se mi nelíbí. Vše dělám pouze pro svou zábavu, popřípadě pro lidi co mám rád a to všechno mi trvá mnohem déle, než by to zvládl zkušený (nejspíš i nezkušený) truhlář. Každopádně můj dlouhodobě největší projekt je moje dílna samotná. Stěhuji svou malou dílnu do trochu větších prostor. Místnost je nově opravená a už od začátku vznikala z důvodu mého řádění. Tento projekt nejspíš nikdy zdárně neskončí, protože už dávno jsem zjistil, že nikdo nedokáže vytvořit to, co já dokážu nakreslit v SketchUp :).

Moje prostředky na zábavu jsou omezené a tak nerad utrácím za stroje přemrštěné částky. To se mi samozřejmě již mnohokrát vymstilo, ale i v tomto se zlepšuji a eshopy mají ze mě jistě radost. Každopádně, když jsem přemýšlel o odsavači, určitě jsem za něj nechtěl dát 20 tisíc. Do teď jsem měl pouze malý odsavač Scheppach HA 1000. Odsává, ale je plný (včetně hadice) po ohoblování jednoho prkna délky standardní rakve a teď mám dílnu kam se vejde i něco většího, takže nový odsavač rozhodně potřebuji. Ono cena odsavače je jen začátek, to máte hadice (co je tak drahé na hadici?), rozdvojky, hradítka, spony, kolena, koncovky, redukce a další materiál a cena rázem vyletí do míst, která se přítelkyni těžko vysvětlují. "Letos nepojedeme lásko k moři, ale zato celá naše rodina má v dílně nový společný vysavač, teď už tam bude vždycky krásně čisto".

Výběr

Když něco vybírám, prolezu desítky stránek, shopů, čtu recenze a pak se vždycky z nějakého neznámého důvodu (nejspíš žádný není) upnu na značku, typ, barvu atd. a pokud to trochu jde jsem věrnej (dokud se zase neupnu na jinou značku, typ atd.). Po prvotním výběru jsem se docela rychle upnul na odsavače JET (nejen odsavače), ale cena se krom základní verze (což by mi určitě nestačilo :)) vždy dostala vysoko nad 10 tisíc a tuto částku bych doma nevysvětlil, ani za pomocí mnou předstírané amnézie co se cen týče. A pak jednou byla sleva na uni-max.cz, a koupil jsem odsavač kh-3121. Aniž bych o tom cokoli věděl, přišlo mi to cenově dostupné, výhodné a doma, za použití několika fíglů, i obhajitelné. Odsavač vyšel na 6000,- bez jakýchkoli doplňků. Někdy později k němu plánuji dokoupit kartušový filtr. Dílnu mám kompletně uzavřenou, takže si myslím, že čím víc filtrů, tím líp vyfiltrováno.

Odsavač jsem dovezl a smontoval bez problémů - s uni-max.cz problémy nejsou. Jednou mi chybělo kolečko u pásové pily, pouze jsem tam zavolal a druhý den mi přišlo poštou. Trochu jinou zkušenost mám s Makitou. Ta zkušenost mi po letech už přijde úsměvná (ikdyž už od Makity nic nekupuji), a tak se o tom někdy (už bez zbytečných emocí) rád podělím v některém z dalších článků. Odsavač je tedy smontovaný a odsává - to se tak nějak dalo předpokládat. To je ale pouze první a nutno poznamenat, zdaleka nejjednodušší etapa. Kolik ve výsledku těch etap bude v této chvíli netuším, ale žádný sací sprint se jistojistě nekoná.

Cíl

Na začátku je dobré si shrnout, jak si já představuji stav, že dílo je hotovo a vše funguje jak má. Já se totiž nespokojím jen tak s něčím a všechno chci mít minimálně dokonalé. Moje dílna má asi 25m2 a snažím se tam natěsnat co se jen dá. Odsavač mám v rohu a od něj budu mít hadice s hradítky ke všem strojům, které si odsávání zaslouží. Nakreslil jsem si takový plánek, kde je vidět jak jsem si rozmyslel rozmístění jednotlivých strojů a vedení hadic k nim.

Plánek dílny, jak bude v budoucnu vypadat

Odsávat chci

• kotoučovou pilu - tmavě červená
• pásovou pilu - tmavě modrá
• pokosovou pilu
• protahovačku
• dolní frézku - vedle pokosové pily
• a tři brusky - světle modrá

Vše chci odsávat automaticky, nechci tedy jít vždy pustit odsavač, než začnu řezat a pak ho jít opět vypnout to mi přijde na 21. století dost out. Jsem ajťák tak jsem i přemýšlel nad nějakou automatikou co se i hradítek týče. Zapnul bych pásovku, hradítka by se sama nějak přešoupala a vysavač by se pustil. Tento nápad jsem prozatím opustil, protože chci začít odsávat "brzy", ale třeba se k němu ještě někdy vrátím.

Automatické zapnutí odsavače

Ač to vypadá jako logický požadavek, problémů je s tím víc, než jsem si původně myslel. Trochu jsem najivně žil v bludu, že pokud vysavač z Lídlu tuto funkci má - a funguje skvěle, u tohoto obra už je to pouhá formalita. Prohledal jsem spoustu diskusí a webů a věřte - nevěřte, moc jsem toho nenašel, i když několik indicií jsem získal. Zjistil jsem, že lze koupit automatické spouštění odsávání, což vypadá jako větší rozdvojka. Strčíte tam jak odsavač, tak i stroje. Nabízela ji například IGM i jiné obchody s cenou asi 3000,- až 5000,- co já jsem našel (zkuste hledat například "AUTOMATICKÉ SPUŠTĚNÍ ODSÁVÁNÍ ALA10").

Toto zařízení by určitě fungovalo, ale přišlo mi to drahé. Než 5000,-, to bych k vypínači raději posadil dítě s čokoládou. Já se nakonec rozhodl pro jinou variantu. Objednal jsem si hlídací proudové relé (PRI-51/5). Je to relé, které dáte do rozvodné skříně na DIN lištu a po správném zapojení hlídá úroveň proudu na vstupu a po překročení mezní hodnoty sepne (v tomto případě odsavač). Jelikož se mi už do velké rozvodné skříně nic nevejde a ani by to nebylo moc dobré, protože bych pak z ní musel navíc táhnout ještě jeden kabel pro odsavač, koupil jsem si spolu s relé i malou rozvodnou skříň na omítku, ve které mám pouze to zmiňované relé. V mém případě je vše jednodušší, protože i odsavač, i všechny další stroje v místnosti mám pouze na 220V. Nepotřebuji tedy řešit tři fáze.

Na relé lze nastavit při jakém minimálním proudu se odsavač sepne a také lze nastavit prodlevu po kolika sekundách má dojít ke spuštění. Do dílny mám dovedeny dvě nezávislé fáze pro zásuvky 220V. Obě jsem dovedl do rozvodné skříně s relé a zapojil tak, že odsavač je na fázi 1, stejně jako ostatní standardní zásuvky v místnosti a speciální zásuvky, u kterých se měří úroveň proudu a následně se spouští odsávání jsou na fázi 2. Mám tedy (budu mít) rozvedeny po místnosti dva druhy zásuvek, u jedněch se měří úroveň proudu (do těch zapojím stroje, které chci odsávat) a u druhých ne. Pak je u odsavače ještě zásuvka zapojená speciálně pro něj, kterou spouští relé. Pro možnost spuštění odsavače i bez nutnosti zapnutí nějakého ze strojů jsem k této zásuvce přidal i spínač.

Relé funguje výborně a vše se spíná jak má, až na odsavač. Ten má totiž vypínač s podpěťovou cívkou (zde KJD17B na pět kontaktů). Tyto vypínače se ke strojům dávají proto, aby nedošlo k automatickému spuštění po například přerušení dodávky proudu a tím k možnému zranění. Bohužel přesně to já teď potřebuji - tedy to automatické spuštění. Proto jsem vypínač s cívkou nahradil klasickým kolébkovým spínačem. Pátý kontakt jsem zaizoloval. Vypínače mají různé velikosti, proto jsem vyřízl ze špachtle z umělé hmoty obdelník do kterého jsem vyřízl otvor pro umístění spínače. Spínač, co jsem koupil já, má na boku taková pérka, takže pokud otvor vyříznete dostatečně přesně, spínač tam drží dokonale. Pro přepojení stačí vysunout konektory ze starého a vsunout to nového spínače - jsou tam použity FastOn konektory.  Plastový obdelník jsem následně přišrouboval do stejných otvorů, jako byl původní spínač. Nic jsem nezničil a pokud bude třeba, je možné k odsavači opět vrátit jeho původní spínač.

A tímto skončila jedna z prvních etap. V dalším článku bych se již chtěl věnovat rozvodům. Nakoupeno mám, tak uvidíme, zda půjde vše tak lehce jak si to představuji. Už teď vím, že ne :).

Čenda